Podzimní čas a k němu turecká káva v džezvě.

   Čas se sešel s časem a potkali se v přítomnosti jednoho podzimního dopoledne. Podzim letošního roku 2013 je obzvláště barevný a přímo vybízí do vstupu do přírody.

Ale každý den nesvítí slunce přímo na tu scenérii a variaci barev. Občas schová se za mraky a spustí se déšť a zdá se, jakoby nálada a pohoda usnula spolu se sluncem. Jenže ono svítí i když je schované a užívá si. A co takhle si zpříjemnit i den v pohodlí domova? Jako jedna z variant se pro milovníky kávy naskýtá příležitost k uvaření nevšední kávy. A myslím, že ne jen milovníci kávy by mohli zakusit onu lahodu. Proto jsem se rozhodl sepsat malý návod jak kávu v džezvě si připravit. A taky jsem vše zdokumentoval fotografiemi, aby představa byla dokonalá. Tak, jdeme nato. Co budeme potřebovat? Džezvu. Já jsem si pořídil jednu v domácích potřebách v Uherském Brodě cca. 120 Kč.

Jsou různé druhy a různé tvary. Proto záleží na každém jakou si vybere a která se mu líbí. A aby jsme nemuseli letět hned pro džezvu, tak jako nouzové řešení postačí i nějaký plechový hrnek. Ale pro příště raději džezvu kónického tvaru. Já jsem se rozhodl, že uvařím kávy hned dvě. 

Vedou se otázky zda do turecké kávy patří cukr? Ano patří, neboť ten podporuje uvolňování kávového másla z kávových zrn. Následuje proto další otázka, kolik cukru? Kdo sladí, má v tom jasno, kdo nesladí, doporučuji aspoň čtvrt lžičky na hrnek kafe.

Já na dvě kávy dal lžičky dvě i když normálně nesladím. Následuje výběr kávy. Nejlepší je čerstvě namletá zrnková káva. Postačí i kupovaná mletá. Ne každý má doma mlýnek a zrnkovou kávu.

Na jeden hrnek 3 kávové lžičky zrnkové kávy ( 2 lžičky namleté). Ještě nepřidáváme do džezvy. Zatím jen nachystat někde k ruce. Bude se přidávat postupně. Já mám namleto.

Tak a začneme. Já mám rád hrozně karamel a proto stavím džezvu na plotýnku a zapínám a budu cukr karamelizovat. Kdo nechce nemusí. Není to podmínkou.

Jakmile se cukr začne topit, krouživým pohybem džezvy promícháváme, aby se nám nespálil a nezhořkl. Takto pokračujeme, až cukr pěkně zhnědne a zavoní karamelem.

Poté přichází na řadu hrnek z vodou. Nalijeme na dno tak třetinu hrnku vody a přidáme namletou kávu. Promícháme.

Nyní přidáme zbytek vody a naopak si ponecháme jednu třetinu vody v hrnku, kterou použijeme později. Já na dvě kávy přidal jeden hrnek vody navíc. Postavíme na plotnu a zapneme.

Někdy se do kávy přidává koření KARDMOM. Dá se nahradit špetkou mleté skořice. Káva tak dostane jiný nádech a příjemnou chuť.

A nyní nastává okamžik čekání. Budeme čekat a hlídat džezvu.

Káva musí mírně zpěnit, ale nesmí se nechat přejít varem. Ideální teplota na zpěnění je 90 - 95 stupňů. Nebojte, určitě to poznáte už podle zvuku varu. Mělo by to vypadat asi nějak podobně jako na obrázku níže.

V tomto okamžiku odstavíme z rozpálené plotny. Promícháme a dolijeme zbytek vody 1/3 kterou jsme si na začátku odložily.

Po cca. 10 - 15 vteřinách od odstavení, dáme znovu na rozehřátou plotnu a necháme kafe zpěnit podruhé. Tady asi došlo k tomu, že se vytvořil mýtus, že turek se má zalévat na dvakrát. Sami posuďte jak moc se zjednodušilo vaření kávy, kterému se dnes říká turek - nebo spíš bych to nazval spařením kávy. Tak a jakmile máme zpěněno podruhé. 

Vypadá jako peklo :-D

Vypneme plotnu a kafe odstavíme a zamícháme.

Lžičkou můžeme posbírat pěnu a nachystat ji na dno hrnku.

Počkáme aspoň dvě minuty, aby se sedlina usadila na dno džezvy.

Po dvou minutkách pomalu naléváme z výšky cca. 8 - 10 cm kávu do přichystaných hrníčků. Pěkně se nám při tom rozvine aroma.

A máme hotovo. Pravá turecká káva je připravena k podávání. Pijeme co nejteplejší a kávu můžeme i usrkávat . Pokud s tím samozřejmě někoho neprudíme.

Já mám ještě rád, když se do kávy přidá trošku mléka na zjemnění.

Tak přeji přátelé dobrou chuť a krásný podzim ve všech podobách.

Zase někdy ahoj - František

Bůh (vesmír) - je mezi námi?

   Než rozečtete se, na chvíli se zastavte. Článek je psán o nalezení boha, ale vy ostatní co nevěříte v Boha, nahraďte si slovo Bůh například vesmírem nebo čímkoliv jiným pro vás přijatelným.

   Jak já vidím nebo spíš cítím Boha na tomto světě? Je rozdíl i v tom, zda ho vnímám nebo prostě jen vím, že je? Jak již jsem psal o vnímání - je důležité ho povzbuzovat a trénovat. Vnímání je jeden s dalších kroků, který nás posouvá k Bohu a pomáhá nám uvědomit si jej ve všem kolem nás. To jak se v tuto chvíli cítíme, co vnímáme je přítomností. Když teď zrovna čtete tuto větu a zamyslíte se nad tím, kdy ji čtete, musíte dojít k závěru že je to přítomnost. Tak jako já nyní zrovna píši taky v přítomnosti a vím že současně ty čteš tyto řádky. To že dokážeme vše vnímat a uvědomovat si nám dává možnost se na chvíli stát malým Bohem. Neboť to, co vnímáme je stvořeno a my to co máme kolem sebe máme možnost taky přetvořit a samozřejmě taky stvořit. Já jsem právě stvořil řádky k zamyšlení a ty je můžeš dál rozvíjet přemýšlením o nich a tím je dál tvořit. Až se posuneme ze stavu vnímání do stavu vědění pak teprve budeme schopni na vše nahlížet bez otázek, nebude třeba nic komentovat a hlavně soudit. Prostě budeme vědět, že vše je správné.

   Ale vrátím se k Bohu na světě. Kde ho hledat? Co je to náhoda? Není náhodou, ona náhoda sama Bohem, který chodí po světě vždycky inkognito. Vždy když se dostaneme do bodu kdy vyřkneme - "to je ale náhoda" - je to v situacích nad kterými většinou mávneme rukou a ani si je neuvědomíme. Kolika vám se přihodila nějaká náhoda? A nespojujete ji podvědomě vesměs s pozitivními událostmi? Někoho potkáme, něco se nám přihodí a zrovna tehdy, když to potřebujeme. Já věřím, že nic se neděje náhodou a není to jenom tak. Prostě vím, že všechno je tak jak má být.  To že se stane nějaká náhoda, je odpovědí na naše předchozí myšlenky nebo to jsou okamžité odpovědi na naše prosby. 

   Když se dostanu do bodu, kdy potřebuji v něčem poradit nebo se něco dozvědět, zpozorním a čekám, kde se něco objeví, co mě posune dál nebo mě dá odpověď. Mám to tak hlavně s knihami. Když nějakou dočtu, tak se mě "náhodou dostane" do rukou další, která ve mně otevře přesně to co potřebuji.

   Na ukázku povyprávím jeden zážitek, který se mě stal. Na pochopení, že ne jen nám se stávají náhody, ale my sami jsme posláni někam na pomoc v podobě náhody. Když můžeš pomoct druhému, vždycky to udělej a nic od toho neočekávej, protože Zázrak, je to co konáme pro druhé s láskou, aniž by jsme sami něco očekávali. Šel jsem městem a něco mě pořád táhlo ke koupení zrnkové kávy. Ta chuť na kafe byla tak neodolatelná, že jsem se na skok zastavil v obchůdku s kávou. Jelikož se poznám s paní prodavačkou a vždy spolu prohodíme pár slov, nebylo tomu v ten den jinak. Naše téma se přehouplo od otázek jak se nám daří, k tíživé finanční situaci, do níž se dostal jeden blízký člověk paní prodavačky. A v takové situaci je každá rada přínosná. Nabitý zkušenostmi z posledního školení o těchto finančních nešvarech, mohl jsem hned reagovat a poradit paní. Hned jsem věděl, že to že jsem tam šel na kávu v ten den nebyla náhoda a určitě ani nebylo náhodou, že na školení se změnilo téma taky - původně mělo být téma úplně jiné. Paní se o problému dozvěděla den před tím a čas na vyřešení poskytoval zrovna ten den, kdy jsem se tam stavil. To nebylo vše. Když už jsem byl na odchodu, tak mě paní poděkovala a polohlasně řekla: " Dnes ráno jsem požádala Boha o pomoc s vyřešením tíživé finanční situace a on mě poslal Vás a vy jste mě vše vysvětlil jak se vše má a ani nevíte jak jste mě pomohl".

   A takovýchto náhod a příběhů mám mnohem víc a vím, že vám se taky stávají často. 

   Když už se vám přihodí nějaká náhoda ať už pozitivní nebo negativní - věnujte jí pozornost. Je tu pro vás a má nějaký smysl. Nepřehlížejme tyto všední drobnosti a ono těch náhod bude víc a víc. A POZOR na své myšlenky, buďte nad nimi bdělí neboť mají moc tvořit a pak nastává ono "podle vaší vůle se Vám staň". Všechno co tvoříme, i to jak se chováme k druhým, se nám vrací nazpět i s úroky. Co jde ruku v ruce s láskou je prosvíceno světlem a naopak.

A já se s vámi loučím a zase někdy 

                                                  František

Jo a abych nezapomněl,  "Bůh (náhoda) chodí po světě vždy inkognito" a zároveň vřele doporučuji i stejnojmenou knihu, ze které jsem z části čerpal myšlenky v ní obsažené.

Fotografování s pevnou 40mm f2,8

Zdravím Vás.
   Dnes zabrousím do soudku o fotografování. Pokusím se sepsat něco o krásném víkendu a fotografování se zapůjčeným objektivem.

   Začalo to hezky ve čtvrtek 19. 7. 2013 kdy počasí k večeru šplhalo k příjemným 28 stupňům a dcera s přítelem chystali poslední věci k dobalení na dovolenou. Vzhledem k tomu, že mě dovolená začínala taky (i když až od soboty) shodli jsme se jednotně na tom, že se půjde grilovat.

 Vytáhl jsem gril a naladil kytaru. Započal tak prodloužený víkend s intenzivním fotografováním. Grilování jsme samozřejmě zakončili ještě ten večer.

   Vzhledem k tomu, že jsem měl půjčený objektiv na týden, musel jsem změnit postoj k fotografování. Když jsem si totiž koupil zrcadlovku  roku 2008 v listopadu, fotografoval jsem vše co jen šlo. Fotoaparát nezůstal doma ani při krátkých procházkách. Fotilo se prostě všechno. Jenže v roce 2011 v březnu přišlo první a zatím doufám poslední poškození mého NIKON D60. Oprava v servisu Nikon přinesla měsíc bez fotoaparátu a od té doby jsem usnul na vavřínech. Nějak se vytratila ta chuť fotografovat. Od pořízení zrcadlovky do poruchy uběhly 2 roky a 4 měsíce a já měl s fotoaparátem nafoceno 19 438 snímků. Dneska poslední snímek je v pořadí 30 030 snímků. Tedy za stejnou dobu jen  "10 592" snímků. Což je polovina fotografií. Ale půjčení objektivu mě znovu nakoplo a já začínám brát fotoaparát sebou zase všude jak jen to bude možné. Víkend 20. - 22.7. 2013 to jen dokazuje a o něm těchto pár řádků a fotografie.

   Z počátku jsem si myslel, že ta odmlka od intenzivního fotografování  je způsobena opravou fotoaparátu. Ona, je to spíše snůžka výmluv vůči mě - neboli spíš mému línému egu. Nebyl fotoaparát, pomalý počítač a málo času. Počítač je rychlejší, fotoaparát je opraven a ono nic. Trošku je tam i blok takový, že jakmile usednu k PC ozve se připomínka " zase u toho sedíš?" a tak člověk raději uzavře se a raději to ani nezapíná. Pak k čemu fotografovat, když to nemohu upravit. A už to jede. No a ona by potom třeba i chvilka byla, ale zase je tu to ale. Lenost a možnost si lehnout na chviličku dávala přednost před úpravami.  Inu oprášil jsem a mám znova rozečtenou, v tomto ohledu  velmi dobrou knihu, kterou vřele doporučuji s názvem " Mnich, který prodal své ferari.". Tam krásně je popsáno, jak upravit svůj čas a naučit se pevné vůli.

   Vrátím se k víkendu. Pátek jsem započal jěště pracovně. Tudíž víkend a dovolená nastali až v pátek odpoledne a přinesl rozloučení Natálky ve školce s paní ředitelkou.

Ledňák v obchodě a hurá domů. Ten den ještě modelka moc nespolupracovala. Tak nezbylo než fotografovat různé jiné motivy a započala kreativita. Na řadu přišlo i makro viz muška malá na skle fotografovaná. Zbytek fotografií zobrazuje okolí našeho domu nevšedním pohledem a vnímavostí spíše detailů samotných.

   Sobota byla cestovní. Ráno do Zlína na oční kliniku Gemini. Tam se taky podařilo ulovit pár pěkných záběrů do sbírky vhodných pro převod na černobílou.

Ze Zlína pak cestou přes Brod rovnou do Horního Němčí. Zde na dvorku u rodičů už bylo námětů k fotografování mnohem více a oko fotografovo začalo vyhledávat různé motivy a náměty k fotografování. I má malá princezna se nenechala dlouho přemlouvat a podařilo se i pár portrétků v pěkném zákoutí.

   Neděle nesla se v duchu návštěv a besed a hlavně po návštěvě jsme šli s Natálkou k autobusovému nádraží a na koleje. Jedna kolej byla zaslepena tak jsme mohli pořídit další půvabné portréty venku v přírodě. Když se fotografování spojí s procházkou a hrou, hned se lépe fotografuje. Poslední nedělní zastávkou byla kašna u ČZUB a ovlažení aspoň nohou. Vložením posledních fotografií se s vámi zase loučím a už nyní věřím, že se zase pustím do nějakého článku. A o čem bude - nevím, ale ono se zase nějaké téma najde.

Tak zase někdy - František