Zdravím Vás.
Dnes zabrousím do soudku o fotografování. Pokusím se sepsat něco o krásném víkendu a fotografování se zapůjčeným objektivem.
Začalo to hezky ve čtvrtek 19. 7. 2013 kdy počasí k večeru šplhalo k příjemným 28 stupňům a dcera s přítelem chystali poslední věci k dobalení na dovolenou. Vzhledem k tomu, že mě dovolená začínala taky (i když až od soboty) shodli jsme se jednotně na tom, že se půjde grilovat.
Vytáhl jsem gril a naladil kytaru. Započal tak prodloužený víkend s intenzivním fotografováním. Grilování jsme samozřejmě zakončili ještě ten večer.
Vzhledem k tomu, že jsem měl půjčený objektiv na týden, musel jsem změnit postoj k fotografování. Když jsem si totiž koupil zrcadlovku roku 2008 v listopadu, fotografoval jsem vše co jen šlo. Fotoaparát nezůstal doma ani při krátkých procházkách. Fotilo se prostě všechno. Jenže v roce 2011 v březnu přišlo první a zatím doufám poslední poškození mého NIKON D60. Oprava v servisu Nikon přinesla měsíc bez fotoaparátu a od té doby jsem usnul na vavřínech. Nějak se vytratila ta chuť fotografovat. Od pořízení zrcadlovky do poruchy uběhly 2 roky a 4 měsíce a já měl s fotoaparátem nafoceno 19 438 snímků. Dneska poslední snímek je v pořadí 30 030 snímků. Tedy za stejnou dobu jen "10 592" snímků. Což je polovina fotografií. Ale půjčení objektivu mě znovu nakoplo a já začínám brát fotoaparát sebou zase všude jak jen to bude možné. Víkend 20. - 22.7. 2013 to jen dokazuje a o něm těchto pár řádků a fotografie.
Z počátku jsem si myslel, že ta odmlka od intenzivního fotografování je způsobena opravou fotoaparátu. Ona, je to spíše snůžka výmluv vůči mě - neboli spíš mému línému egu. Nebyl fotoaparát, pomalý počítač a málo času. Počítač je rychlejší, fotoaparát je opraven a ono nic. Trošku je tam i blok takový, že jakmile usednu k PC ozve se připomínka " zase u toho sedíš?" a tak člověk raději uzavře se a raději to ani nezapíná. Pak k čemu fotografovat, když to nemohu upravit. A už to jede. No a ona by potom třeba i chvilka byla, ale zase je tu to ale. Lenost a možnost si lehnout na chviličku dávala přednost před úpravami. Inu oprášil jsem a mám znova rozečtenou, v tomto ohledu velmi dobrou knihu, kterou vřele doporučuji s názvem " Mnich, který prodal své ferari.". Tam krásně je popsáno, jak upravit svůj čas a naučit se pevné vůli.
Vrátím se k víkendu. Pátek jsem započal jěště pracovně. Tudíž víkend a dovolená nastali až v pátek odpoledne a přinesl rozloučení Natálky ve školce s paní ředitelkou.
Ledňák v obchodě a hurá domů. Ten den ještě modelka moc nespolupracovala. Tak nezbylo než fotografovat různé jiné motivy a započala kreativita. Na řadu přišlo i makro viz muška malá na skle fotografovaná. Zbytek fotografií zobrazuje okolí našeho domu nevšedním pohledem a vnímavostí spíše detailů samotných.
Sobota byla cestovní. Ráno do Zlína na oční kliniku Gemini. Tam se taky podařilo ulovit pár pěkných záběrů do sbírky vhodných pro převod na černobílou.
Ze Zlína pak cestou přes Brod rovnou do Horního Němčí. Zde na dvorku u rodičů už bylo námětů k fotografování mnohem více a oko fotografovo začalo vyhledávat různé motivy a náměty k fotografování. I má malá princezna se nenechala dlouho přemlouvat a podařilo se i pár portrétků v pěkném zákoutí.
Neděle nesla se v duchu návštěv a besed a hlavně po návštěvě jsme šli s Natálkou k autobusovému nádraží a na koleje. Jedna kolej byla zaslepena tak jsme mohli pořídit další půvabné portréty venku v přírodě. Když se fotografování spojí s procházkou a hrou, hned se lépe fotografuje. Poslední nedělní zastávkou byla kašna u ČZUB a ovlažení aspoň nohou. Vložením posledních fotografií se s vámi zase loučím a už nyní věřím, že se zase pustím do nějakého článku. A o čem bude - nevím, ale ono se zase nějaké téma najde.
Tak zase někdy - František
Žádné komentáře:
Okomentovat